Jdi na obsah Jdi na menu
 


Frís,Arab a Shetland

27. 4. 2007

Obrazek

Fríský kůň:

Fríský kůň pochází z Holandska a je typický svou černou barvou, bohatou hřívou, hustým, dlouhým ocasem a mohutnými rousy na nohách. Jeho uplatnění je v drezůře, kočárovém ježdění a dnes také v rekreačním ježdění. Tito koně byli vyhledáváni již ve středověku pro rytířskou jízdu, údajně i český král Ludvík Jagellonský jel v bitvě u Moháče v roce 1526 na frísu a počátkem 19.století se František I. zasloužil o založení menšího chovu v Kladrubech. Popularita fríských koní je v současné době veliká, a to nejen pro jejich nádherný exteriér, ale i povahové vlastnosti. Jsou to abnormálně klidná, dobře ovladatelná a bezproblémová zvířata. Nejsou lekaví a jsou velice přizpůsobiví jak k ostatním zvířatům, tak i k novému prostředí. Jejich obliba je tak velká, že vznikají další chovy po celé Evropě, ale i za oceánem. V předválečném období hrozil zánik tohoto prastarého plemene pro nedostatek jeho uplatnění, o opětnou záchranu se zasloužila holandská královna Beatrix, která založila Asociaci chovu fríských koní, řídící chov koní na celém světě.Kůň s harmonickou a souměrnou stavbou těla, hlava je ušlechtilá s bystrýma a inteligentníma očima, má menší pohyblivé uši, jejichž špičky směřují lehce k sobě. Mírně klenutý výše nasazený krk přiměřené délky, záď je dostatečně silná, ne příliš krátká a neměla by mít příliš velký sklon. Lopatka je šikmá, přiměřeně dlouhá, žebra dlouhá a klenutá. Končetiny jsou silné, dobře pohyblivé s korektními postoji. Chody jsou vznosné se čtyřtaktním elegantním krokem, klus je zvýrazněn dostatečně typickým vznosem končetin. Fríský kůň je charakteristický svými hustými rousy na nohou a krásným dlouhým ocasem. V krátkosti - kůň s elegantním a hrdým zjevem, temperamentní, pracovitý s vynikajícím charakterem. Ideální kohoutková výška ve 3 letech je v průměru 1,60 m, v dospělosti 1,58-1,65 m..


Obrazek

Arab:
Arab se od jiných koní odlišuje stavbou kostry. Má jen 16 párů žeber, 5 bederních a 16 ocasních obratlů. Proto má kratší, jen jemně prohnutý hřbet, rovný kříž a vysoko nesený ocas. Krátká a jemná hlava má prohnutý (štičí) profil, mezi očima vyklenutý. Mimořádnou pohyblivost hlavy zaručuje "mitbach", pozvolné napojování hlavy na hrdlo. Krk je dlouhý, elegantně prohnutý, hříva a ohon jsou hedvábné. Štíhlé, dlouhé suché nohy mají bezvadné klouby, šikmé spěnky bez rousu a pěkně utvářená, zdravá a tvrdá kopyta. Kůže araba je velmi tenká, srst nízká, jemná a hladká. Chřípí je neobyčejně jemné, nozdry otevřené. Výška je povolena od 144 do 152 cm, může být i menší. Závisí totiž na původu, zejména na klimatu oblasti, odkud kůň pochází, a na kvalitě pastvy. Přílišná výška a hrubá stavba je pro araba největší vadou. Arab je výhradně jezdecký kůň, rychlý, vytrvalý, tvrdý, skromný a odolný. Má vynikající chody, zejména plavný, plynulý cval. Také jeho povaha je při ohnivém temperamentu výborná. Je pochopitelné, že se právě arab zasloužil o zlepšení nebo i vznik mnoha sportovních plemen. Čistokrevní arabi se podle arabské tradice dělí do pěti skupin podle pěti posvátných klisen Muhammadových. Za nejušlechtilejší se považuje typ Kuhaylan. Ač to znamená "černá antilopa", převládající zbarvení je hnědé. Saklaví je typ vynikající krásou a elegancí, vyznačuje se bílou barvou. Méně úhledný, kostnatý Muniqui vyniká rychlostí a vytrvalostí a dospívá nejrychleji z arabů. Většinou jsou to ryzáci. Hamdani jsou nejmohutnější, klidní a mírní vytrvalci. Také příslušníci skupiny Hadban jsou mohutnější, ale jsou velmi rychlí..

Obrazek

Shetland:
Američané původní plemeno křížili s Hackey Ponym, malými arabskými koňmi a plnokrevníky.
Většinou mají tito ponyové charakter. Jsou odolní a vytrvalí, vhodní pro práci v zápřahu, ale také vynikající jezdečtí poníci pro děti. Můžeme je vidět na soutěžích různého druhu, pod anglickým nebo westernovým sedlem. Toto plemeno je dnes v USA velmi populární a špičkový pony stojí spoustu peněz.

Považuje se za potomka tundrovitých severských koní, kteří na počátku holocénu obývali nezaledněné oblasti severní Evropy. Z těchto koní patrně vznikl dnes už vyhynulý černý lofotský pony, který kdysi obýval pobřeží Norska. Ten se snad už před 3000 lety dostal s norskými osadníky na Shetlandy a tam se v drsných podmínkách přeměnil v nejmenšího a nejotužilejšího koníka na světě; jeho kosterní pozůstatky jsou známé z 6. století př. n. l. Odtud se později rozšířil do celého světa.
Shetlandský pony měří v kohoutku 81 až 102 cm. Nepříliš ušlechtilá hlava má zpravidla rovný profil, krátký krk je vysoko nasazený, svalnatý, u hřebců zdobený silným tukovým hřebenem. I hřbet je krátký, bedra jsou velmi svalnatá, ocas nízko nasazený. Krátké nohy jsou silné, obvod předních holení bývá 17 až 18 cm. Hluboká a široká hruď má nápadně velký obvod, takže poník se zdá ještě nižší. Je mohutný, kostnatý, velmi zdravý a vytrvalý; k poměru ke svým rozměrům patří k nejsilnějším koním. Má velmi hustou hřívu a ocas, mohutnou kštici a srst v létě hladkou a tvrdou, v zimě dlouhou, s hustou podsadou. Bývá nejčastěji černý nebo černobíle či hnědobíle strakatý, ale běžní jsou i hnědáci a ryzáci. Je dlouhověký, plodný a velmi skromný. Jeho malé rozměry umožnily využití všude tam, kde velcí koně neobstáli - v dolech, na vinicích apod. Je bystrý, výkonný, i když poněkud hůře ovladatelný. Sloužil jako soumar, nosič i jízdní kůň a osvědčil se i v tahu. Je cirkusovou hvězdou a oblíbeným jezdeckým koněm pro děti.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

koníčci

(andrejka, 4. 11. 2009 18:54)

docela dobrý takhle to mam v knížce