Jdi na obsah Jdi na menu
 


Obrazek
Dánsky teplokrevník:

Dánský teplokrevník je příkladem řady koňských plemen vyšlechtěných speciálně pro moderní jezdecké účely, především pro drezuru, skokové soutěže a military. Dánové mají dlouholetou tradici jako chovatelé koní; jejich první organizovaný hřebčín se datuje od 14. století. Nicméně trh s koňmi se v tomto století, a především v několika posledních desetiletích, značně změnil. V řadě zemí nekompromisní postup mechanizace přeměnil koně z hlavního dopravního prostředku na zvíře pro "volný čas". Na počátku této transformace Dánové zjistili, že jejich plemena - frederiksborg a jeho bratranec strakáč knabstrup (populární cirkusový kůň) - nemohou vytvořit konkurenceschopné sportovní koně. Aby tento nedostatek napravili, založili v roce 1962 chovný program, jehož úkolem bylo vyšlechti nový typ dánského sportovního koně. Pečlivě vybíraní hřebci, především švédští, trakénští, hannoverští, holštýnští a polští, se zkřížili s různými domácími klisnami, aby se zlepšila základní podoba koně. Hřebci i klisny se přísně hodnotili, takže vstup do plemenné knihy byl povolen jen těm skutečně nejlepším. Chovný program byl nesmírně úspěšný. Vyšlechtěný Dánský teplokrevník je překrásný jedinec s dokonalými proporcemi a vynikajícími chody. Spojuje odvahu s živým temperamentem a představuje výjimečného drezurního koně.
Dánští teplokrevníci často vynikají v drezuře a žádný dosud nepředčil překrásného černého hřebce Matadora, který okouzlí každého svou vznešenou a půvabnou osobností. Matador získal na olympijských hrách v Soulu v roce 1988 páté místo a poté byl celou sezónu vyřazen kvůli těžké operaci v důsledku životně nebezpečné koliky. Ve strhujícím comebacku na Světových jezdeckých hrách v roce 1990 se umístil za olympijským vítězem Rembrandtem a jeho jezdec Kyra Kyrklund se stal prvním Finem, který kdy získal medaili na jezdeckých závodech na seniorové mistrovské úrovni.
Obrazek

Mustang:

Na území Mexika přivezl koně v roce 1519 obyvatel Hernando Cortez a později ho se svými konmi následovali další španělští dobyvatelé, dobrodruzi a misionáři. Jednalo se o silné zdravé španělské koně, většinou křížence koně andaluského, arabského, berberského nebo plemene jannet. Jméno mustang je odvozeno o španělského slova mesteno, které znamená divoký nebo zbloudilý. Koně přežili náročnou cestu přes moře, což svědčí o jejich velké výdrži. Později se rozšířili po Severní Americe a místní Indiáni se zpočátku před nájezdy ozbrojených Evropanů na koních nedokázali bránit.

Postupen času se ale indiáni naučili koně nových osadníků krast. Nejprve je jedli nebo pouštěli na svobodu, ale později si začli uvědomovat, že koně se výborně hodí k jezdeckým účelům. Strakaté koně měli nejraději, zřejmě pro jejich přirozené maskovací zbarvení. Indiáni se tak stali opravdovými znalci konů a některé indiánské kmeny dokonce zakládaly své chvy.

Koně, kreří byli vypuštěni na svobodu nebo sami utekli, žili pak ve stádech v divoké přírodě. Vpolovině 19.století se v Americe vyskytovaly více než dva miliony zdivočelých koní, ale do konce století se jejich počet výrazně snížil. Začaly se budovat farmy a rozšiřovat pozemky, a tak se velikost území přístupného volně žijícím potomkům domácích koní rychle zmenšovala. Současně bylo hodně koní zabýjeno. Koně představovali hrozbu pro místní farmáře, protože ničili úrodu, na druhé straně poskytovali levné maso pro výrobce krmiv.

Dnes je mustang chráněným zvířetem. V současnosti žije hlavě na Západě přes 50 tisíc zástupců tohoto druhu.Zdivočelí domácí koně dorůstají dospělosti teprve po čtyřech až sedmi letech života. Na jaře a v létě rostou běžným tempem, ale na podzim a v zimě se růst téměř zastaví, nebot nemají tak velký přísum potravy. Za chladného počasí spotřebují veškerou energiina udržení tělesné teploty. liší se podle exteriéru a podle něj lze také mnohdy poznat, která pokrevní linie převládá. Některá stáda mají hodně znaků společných s plemenem quater, jiná se podobají spíše plnokrevníkům, arabům nebo plemenu morgan. Rozmanité je zbarvení. V některých stádech žijí hlavně skvrnití jedinci, jinde se vyskytují převážně hnědáci. Mustangna silné nohy , silnější než jaké najdeme u jiných koní. i kopyta jsou nadprůměrně silná, protože volně žilící kůn musí být schopen zvládnout bez podkov jakýkoli terén.